Co ovlivňuje efektivitu vedoucích?
Proč se trojkař stává v životě jedničkářem

Podle knih Daniela Golemana „Emocionální vůdcovství“ a Mariny Mellia „Byznys – to je psychologie.“

 

„Po celou dobu ode mě opisoval, musel jsem ho často doučovat, ale teď jsem obyčejným řadovým referentem v bance, kterou on řídí. Jak se to mohlo stát?“

A je to tak. Proč vlastně vynikající žáky často „předběhnou“ ti, kteří se špatně učili a chodili za školu?

Jak snadné by bylo vést tým pracovníků, kdyby byli lidé programováni na řešení úloh, jako roboti ve výrobě, a úspěch společnosti na trhu by se určoval pouze na základě množstevních ukazatelů práce! V dnešní společnosti jsou však hlavním zdrojem pro organizaci stále častěji pracovníci, kteří dělají duševní práci. Přístup k řízení takových specialistů, vytvářejících intelektuální hodnoty, musí být principiálně jiný ve srovnání se skupinami dělníků, kteří něco montují na páse.

Drucker argumentuje, že pro rozpor hovoří naléhavě tři hlavní důvody:

 

  1. Rozpor je jedinou zárukou proti tomu, aby se ten, kdo rozhoduje, nestal vězněm organizace. V organizaci vždy každý něco od někoho chce a každý se snaží dosáhnout rozhodnutí, které pokládá za správné. Jedinou cestou, jak se z toho dostat, je zajistit, aby se vedly spory, aby se při nich podloženě argumentovalo a aby se věci dobře promýšlely.

Small- Talk je „malý rozhovor“. Je to rozhovor zaměřený na vytváření nebo rozvíjení vztahu s druhými lidmi. Často je bezděčný. Povídáme si s druhými příjemně a jde nám o to jen tak si „pokecat“. Nejde u toho o to, abychom někoho o něčem přesvědčili nebo ho motivovali k nějakému jednání.

Proč je důležitý při rozhodování rozpor?
Co je to "Small-Talk"?
Jak odhalit mezi uchazeči potenciálně úspěšné lidi
Jak být nejen efektivní, ale i spokojený se svým životem

Jedním z hlavních problémů v životě současného člověka je katastrofický nedostatek času. V různém stupni postihuje všechny, ale především těžce dopadá na manažery, protože oni jsou zodpovědní za plnění stanovených úloh a za své podřízené a za svou rodinu. Kniha Stephena Coveyhozaměřuje pozornost čtenářů na zdroje tohoto problému.

Nezřídka vede pocit přetížení v práci k tomu, že zanedbáváme to nejdůležitější  v životě. Často uvízneme v časové pasti, protože si plně neuvědomujeme význam takových faktorů jako je naléhavost a důležitost. V současnosti je většina lidí rukojmím naléhavosti. Stepen Covey  a jeho spoluautoři nabízejí koncepci řízení vlastního života a času čtvrté generace, která je založena na paradigmatu důležitosti.

Světoznámý psycholog a zakladatel pozitivní psychologie Martin Seligman je přesvědčen o tom, že máte hledat optimisty.

Seligman je toho názoru, že je nutné sledovat tři charakteristiky:

  • dispozice nebo schopnosti;

  • motivaci;

  • optimismus.

 

Úspěch závisí na přítomnosti všech tří součástí.

 

Náš mozek je zorganizován tak, že když se seznamujeme s druhými, v první řadě zaměřujeme svou pozornost na jejich zevnějšek. První dojem o člověku, který se později velmi obtížně mění, se vytváří během prvních 15 – 20 sekund. Za tuto krátkou dobu v nás vzniká buď sympatie nebo  nedůvěra k druhému člověku.

Proto je velmi důležité, abyste zanechali během prvního setkání silný dojem. Podaří-li se vám to na úplném začátku, budou lidé v průběhu celého rozhovoru pod jeho vlivem.

První dojem: Co je potřeba udělat, abyste se hned zalíbili

Jak vychovat optimistu

Děti mají větší sklon k pozitivním emocím, než my dospělí, protože u nich dochází k aktivnímu rozvoji a nahromadění se zdrojů. Pozitivní prožívání vede děti ke zkoumání světa, přičemž si vytvářejí různorodé zručnosti. Ve své podstatě to vyvolává pozitivní emoce, zlepšuje náladu a tento proces se rozvíjí po stoupající spirále. Pod vlivem negativních emocí, dítě naopak hledá ochranu, přičemž se opírá o už známé a nechce objevovat cokoliv nového.

 

Martin Seligman zformuloval pro rodiče, kteří chtějí vychovávat optimistu, tři základní pravidla.

Jak poznat spolupracovníka, který vyhořel?

Určitě jste se již setkali s pojmem "syndrom vyhoření." Tento pojem byl poprvé použit v roce 1974 americkým psychologem německého původu Herbertem J. Freudenbergem. K tomuto stavu jsou náchylní podnikatelé, manažeři a další lidé, jejichž pracovní úkoly souvisí s budováním vztahů s velkým množstvím partnerů. U člověka, který je postižen tímto neduhem se stírá hranice mezi prací a soukromým životem. Jeho myšlenky se neustále točí kolem problémů spojených s pracovní činností. Nedokáže se uvolnit a odpočinout si. Následkem bývá nespavost, podrážděnost a bolesti hlavy.

Jak si plnohodnotně odpočinout a vyrovnat se s depresí po dovolené?

Odpočinek potřebuje bezpodmínečně každý z nás. Stává se však, že dovolená nám nepřinese očekávaný odpočinek. Mnozí lidé se nedokážou uvolnit a stále přemýšlejí o práci. A když se do práce vrátí po dovolené, často je napadne: „Raději jsem na tu dovolenou neměl jezdit!“ Nahromaděná práce, chyby podřízených, nepříjemné pocity ze změny časových a klimatických pásem, pocit ještě větší únavy než před dovolenou, mohou člověka přivést k depresi po dovolené. Aby se dovolená a následný návrat do práce nezměnily ve stres, je potřeba se na obojí pečlivě připravit.

Je několik základních příčin toho, že dovolená nepřinese člověku očekávaný odpočinek.

Snímek obrazovky 2019-04-25 v 20.45.32.p