Co způsobuje naše zlozvyky?

Článek je zpracován na základě knihy „Psychologie zlozvyků - Změňte se: Zbavte svůj mozek špatných návyků, překonejte závislosti, přemozte sebedestruktivní chování“, kterou napsal Richard O'Connor.

 

Zlozvyky má každý. Rozdíl je jenom v tom, že pro někoho jsou to jenom návyky či zvyky, ale pro jiné představují způsoby chování, které ničí jejich život. Zpravidla chápeme, že děláme něco, co není správné, co je špatné, co nám škodí. Slibujeme sami sobě, že víc-krát se už nic takového nebude opakovat, ale uplyne krátká doba, a uděláme to znovu.

 

Samozřejmě jsme za to k sobě kritičtí, ale není to vůbec jednoduché se zlozvyků zbavit. I když se o to velmi snažíme. Stále znovu a znovu se kritizujeme a stěžujeme si na vlastní bezmocnost.

 

Kniha známého amerického psychologa Richarda O’Connora „Psychologie zlozvyků“ je napsána v první řadě pro ty, kteří se už vzdali boje s tímto „neduhem“ a ztratili naději, že by mohli uspět. Je napsána pro ty, kteří se cítí být odsouzeni k tomu, že budou celý život šlapat na stejné hrábě, že budou dostávat stále znovu ránu násadou, a už nečekají, že by jim někdo pomohl. Je napsána pro ty, kteří chápou, že jsou často sami sobě největším nepřítelem, ale nedokážou  s tím nic udělat.

 

Modely sebedestruktivního chování

Základem jakýchkoliv zlozvyků je sebedestruktivní chování. Modely takového chování představují ve své podstatě komplexy zlozvyků, které nám otravují život. K takovým modelům patří například: závislost na internetu, závislost na hazardních hrách, anorexie a bulimie, kleptomanie, náklonnost k „nedobrým“ lidem, rostoucí dluhy a neschopnost šetřit, perfekcionismus, prokrastinace (odkládání), nadužívání alkoholu nebo narkotik, chronické pozdní příchody, neschopnost uvolnit se, kouření, zvýšený neklid, sexuální závislost, přehnané šetření nebo přehnané hromadění věcí a další.

 

Scénáře chování, které vedou k sebedestruktivnímu chování

Podíváme-li se na jakýkoliv model sebedestruktivního chování (soubor zlozvyků), je jejím základem určitý scénář (jinak řečeno – paradigma, schéma, způsob myšlení nebo životní filtr). O’Connor tvrdí: „Pokud chcete kontrolovat své zlozvyky, je životně důležité, abyste pochopili scénář, na jehož základě fungujete.“

 

Autor rozlišuje deset takových scénářů (paradigmat). Tvrdí, že bojovat je potřeba nikoliv s následky (tedy se samotnými zlozvyky), ale s jejich příčinou (paradigmatem). Nabízí čtenářům způsoby pro překonání každého negativního životního scénáře a využívá přitom, mimo jiné, různá praktická cvičení.

 

První scénář: Strach z úspěchu

Strach nás chrání před reálným nebezpečím. Náš nervový systém je bohužel uspořádán takovým způsobem, že strach může vzniknout i tehdy, když ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozí nebo nemusí strach odpovídat měřítku daného rizika. Zažívat strach není nic, za co bychom se měli stydět. Na druhé straně je hloupé, umožňovat strachu, aby za nás rozhodoval. Jako jeden ze scénářů nebo jednu z příčin sebedestruktivního chování považuje autor takzvaný strach z úspěchu.

Strach z úspěchu je alegorické určení hlubších strachů, které nás ovládají: strach ze svobody, štěstí, blízkosti a odpovědnosti. Můžeme se bát i prohry: tento strach je také schopen přivést nás do slepé uličky, pokud se bojíme riskovat nebo podstoupit nějakou zkoušku. Můžeme se bát milovat, protože láska je vždy spojena s rizikem odmítnutí nebo ztráty.

 

Jak se projevuje

Základní názory: Svět je nebezpečný. Touha a láska jsou také riskantní. Život předsta-vuje surové zkoušky a já si raději zvolím bezpečí.

V centru pozornosti: Riziko se nevyplácí. Iniciativa je také nebezpečná. Být aktivním nebo výjimečným je docela riskantní. Vhodná chvíle nikdy nenastane.

Za hranicemi pozornosti: Agrese, která se obvykle projevuje pasivně a častěji somaticky. V oblasti sexuality převládá strach z vlastní nepřitažlivosti.

Emocionální styl: Radost vyvolává nervozitu, člověk se vyhýbá konfliktům a hledá způsoby ignorování vlastních potřeb.

​

K jakým modelům sebedestrukce to vede

Jestli nás přemáhají podobné strachy (z úspěchu, nezávislosti, lásky, odpovědnosti), začnou brzdit náš život pomocí mnoha různých mechanismů:

• perfekcionismu, prokrastinace, neorganizovanosti;

• nejsme schopni stanovovat priority nebo se rozhodovat;

• škodíme si vlastním počínáním – chodíme pozdě, nedokončujeme práci nebo ji vykonáváme špatně;

• stydlivosti, sociální obavy;

• nezpůsobilosti k rozhodujícím aktivitám;

• nezpůsobilosti reagovat;

• ztráty přitažlivosti;

• výběru neperspektivních partnerů nebo práce.

​

Více se můžete dozvědět o scénářích způsobujících naše zlozvyky a o způ-sobech jejich překonávání v e-knize ve zkráceném provedení "Psychologie zlozvyků".