Mohlo by vás také zajímat:

Etika charakteru a etika osobnosti

Článek je zpracován na základě knihy "7 návyků skutečně  efektivních lidí", kterou napsal Stephen Covey. 

  

Na začátku vypráví doktor Covey o jednom ze svých synů. Chlapec zaostával v učení, měl strach si povídat s druhými i blízkými lidmi. Kromě toho byl fyzicky slabým, a když hrál baseball, tak nedokázal dobře koordinovat své pohyby. Smáli se mu všichni okolo. Autor se se svou ženou Sandrou rozhodl, že synovi pomohou, a začali používat techniku pozitivního myšlení:

-„Běž chlapče, běž! Ty to zvládneš! Drž pálku trochu výš a dívej se na míč! Nerozmachuj se, dokud nepoletí blíž.“

Když se synovi něco povedlo, tak ho chválili: „Vidíš, jsi chlapík, tak v tom pokračuj!“

Jakmile se však rodiče nestarali, tak jeho úsilí ochabovalo a neměl výsledky, což ještě více deptalo jeho sebevědomí. Po mnoha fiascích doktor Covey pochopil svou chybu. Spočívala v tom, že všechno, čím se snažili synovi pomoct, nebylo v souladu s tím, jak se na něho dívali. Rodiče si poctivě přiznali, že považovali chlapce za zaostalejšího ve svém rozvoji. Ať říkali cokoliv, syn to chápal jako: „Ty toho nejsi schopen. Potřebuješ pomoct.“ Doktor Covey pochopil, že pokud chtějí změnit synův život, tak musí začít sami u sebe.

 

V čem je rozdíl mezi etikou charakteru a etikou osobnosti

Doktor Covey prostudoval stovky knih a článků, které se týkaly populární psychologie, osobní efektivnosti a sebezdokonalování, které vyšly v USA od roku 1776. Zjistil, že knihy, které vycházely přibližně do období zakončeného první světovou válkou, byly věnovány tématu takzvané „etiky charakteru“ a vyprávějí příběhy lidí, kteří dosáhli úspěchu díky své píli a houževnatosti, díky práci na sobě, díky osobní integritě, spravedlnosti a díky vysokým morálním hodnotám, které měli.

 

Od dvacátých let minulého století se představy o úspěchu začaly posouvat od etiky charakteru k takzvané etice osobnosti. Za úspěšné byli považováni ti, kteří svým chováním a zevnějškem odpovídají určitému společenskému obrazu. Tuto filozofii můžeme vysledovat ve výrocích lidí. Například: „Když se budeš usmívat, budeš mít více lidí, než když se budeš mračit.“, „Člověk může dosáhnout čehokoliv, čemu věří.“ Autoři literatury o etice osobnosti, navrhovali lidem osobitý „společenský lék“. Díky němu ztrácely některé problémy svou palčivost, avšak chronické příznaky se opakovaně projevovaly. Stephen Covey cituje psychologa sociologa Ericha Fromma, který rozeznával důsledky používání etiky osobnosti: „V současnosti máme co do činění s individuem, jež se chová podobně jako automat, nezná a nechápe sebe samotného. Zná pouze člověka, kterého v něm chtějí vidět druzí.“

 

Doktor Covey pochopil, že když chtěli s manželkou změnit syna, tak využívali jenom etiku osobnosti. Dobré chování dětí pro ně bylo zdrojem společenského uspokojení. Tento mladší syn jim uspokojení nepřinášel. Představa o sobě jako o vzorných rodičích pro ně byla důležitější než představa o synovi. Od té doby se už nesnažili ho změnit. Přestali být nervózní. Umožnili synovi projevit svou individualitu a nevměšovali se mu do tohoto procesu. Nyní měli z dítěte radost a nesrovnávali ho s druhými. Syn, který byl zvyklý na jejich starostlivost, zažíval nejdříve těžkosti. Rodiče mu naslouchali, ale ne vždy reagovali. Jejich mlčenlivé poslání říkalo: „Ty nepotřebuješ naši ochranu. U tebe je všechno v pořádku.“

Syn se začal rozvíjet svým vlastním tempem. Uběhly týdny a měsíce a on si začal více věřit. Začal být úspěšný ve studiu, v komunikaci i ve sportu. Uběhly roky a syna vybírali do řídících funkcí ve studentské organizaci, stal se mistrem státu v lehké atletice, nosil domů dobré známky. Vyrostl v okouzlujícího, otevřeného mladíka, který byl srdečný ve vztahu k druhým lidem. 

Více se můžete dočíst o formování vlastní efektivnosti v e-knize ve zkráceném provedení "7 návyků skutečně efektivních lidí".

  • w-facebook
  • Twitter Clean
  • w-googleplus
Snímek obrazovky 2019-04-25 v 20.45.32.p