Jak se dostat z víru nekonečné práce

Článek je zpracován na základě knihy „Proč nikdy nestíhám", autora Tonyho Crabbea.

​

V našem světě zběsilých rychlostí není prakticky možné nalézt chvilku na vydechnutí či chvilku klidu. Jsme doslova jako veverky běžící v kole. Běžíme a běžíme každý den a nemůžeme se zastavit, přičemž zapomínáme, že náš organismus není automat a potřebuje odpočívat.

Přesvědčujeme sami sebe, že si nemůžeme dovolit takovou rozkoš, abychom si na chvíli odpočinuli. Pokračujeme v běhu do té doby, dokud není zřejmé, že se život blíží ke svému konci, naše tělo a myšlení jsou opotřebované a naši blízcí si žijí svým vlastním životem.

Opravdu nejde nic změnit? Existují různé možnosti, ale aby fungovaly, je potřeba přenastavit vlastní systém priorit, změnit vztah k práci, k zaneprázdněnosti a k životu celkově.

 

V první řadě musíme pochopit, co nás skutečně dělá zaneprázdněnými. Tony Crabbe navrhuje, abychom věnovali svou pozornost následujícím příčinám.

1. Nedostatek kontroly

Tím, že ztratíme kontrolu nad situací, stáváme se dokonale bezmocnými, máme-li zvládnout složité podmínky.

2. Neexistence volby

Jsme líní hledat nějaké doplňující varianty aktivit, a z toho důvodu si nalézáme omluvu pro to nejjednodušší – podřizujeme se zaneprázdněnosti.

3. Neexistence hranic

Pokud jsou setřeny hranice mezi prací a odpočinkem, tak nejsme schopni kontrolovat svůj osobní život.

4. Neexistence správného zaměření

Stanovujeme si cíle, abychom dosáhli úspěchu. Vybíráme si však způsob, při němž se zaměřujeme na zaneprázdněnost. Kdo však garantuje to, že právě tímto způsobem je úspěch zaručen?

5. Chybí nám smysl

Neustálá zaneprázdněnost vede k tomu, že v našem životě nezbude čas na samotný život. Pokud se vyskytnou krátké přechodné momenty mezi obdobími zaneprázdněnosti, tak si najednou uvědomíme, že nevíme, jak bychom je zaplnili. A znovu se vracíme k zaneprázdněnosti.

6. Chybí nám jistota

V podmínkách konkurence si volíme tu nejbezpečnější pozici – obrannou.

7. Chybí nám impuls

Tím nejjednodušším způsobem, jak utnout jakoukoliv dobrou věc u kořene, včetně záměru vypořádat se se zaneprázdněností, je, že nebudeme nic dělat. Když neuděláme, třeba jen malou změnu ve svém snažení, tak můžeme těžko počítat s tím, že se cokoliv změní.

 

Není až tak důležité, která konkrétní příčina je podstatou vašeho problému. Otázkou je: „Co s tím dělat?“ Začněte drobnostmi. Dodržujte doporučení Tonyho Crabba. Možná vám pomohou získat kontrolu nad situací.

 

Tony Crabbe tedy doporučuje:

1. Říkejte častěji „protože“

Zdálo by se, že je to jen jedno slovo … Co může změnit? Zkuste to. Když se vysloví, dá to celé prosbě význam, smysl a přesvědčivost.

 

2. Vytvářejte si čas pro sebe

Mozek není přizpůsoben na neustálou práci. Život v takovém režimu vyvolává snížení všech jeho funkcí (včetně schopnosti přemýšlet, analyzovat atd.) Umožněte mozku odpočinek.

 

3. Odpojte se – nereagujte na každý podnět

Nesnažte se o to, abyste ihned reagovali na signály o příchozích zprávách. Nevrhejte se ihned k telefonu, když začne zvonit. Na chvilku se zastavte … Zamyslete se … Kde je záruka toho, že když si přečtete zprávu, nezačnete se věnovat nové činnosti, ale potom někdo zavolá, a situace se bude opakovat … Přestáváme se věnovat určité činnosti a následně na ni zapomeneme … až do té doby, dokud nenastane poslední možný termín pro její vyřízení … Jaká je v tom efektivnost?

 

4. Odmítejte porady

Porady jsou jednou ze základních příčin zaneprázdněnosti. A to ještě zdaleka ne vždy bývají efektivní! Podle výsledků různých výzkumů, negativní dopady vyplývající z provádění porad mnohem převyšují ty pozitivní. Často potřebují účastníci po skončení porady docela hodně času k tomu, aby se jim vrátila soustředěnost a sebekontrola. Přitom jejich práce nepočká …

 

5. Šetření silami

Abyste pochopili, kolik času potřebujete pro vykonání té či jiné úlohy, nabízí Tony Crabbe používat jednoduchý vzorec: nejdříve je potřeba vypočítat, kolik „volného času“ zbývá pro splnění dané úlohy po odečtení všech ostatních činností, potom odeberte polovinu z tohoto času, potom přibližně odhadněte, kolik času vyžaduje tato úloha a zdvojnásobte toto číslo. Získaný výsledek bude více méně odpovídat skutečnosti. S výpočtem tohoto výsledku se už můžete rozhodovat o tom, jestli máte přijímat další úlohu nebo ne.

 

6. Dívejte se na hodinky

Abyste pracovali produktivně, musíte sledovat čas. Přimějte se k tomu, že budete sledovat čas!

 

7. Začínejte dříve

Aby činnost proběhla rychleji, je potřeba o ní začít přemýšlet dříve, posuzovat, co už je známo, zapamatovávat si nové věci, analyzovat a porovnávat všechny znalosti o daném tématu. V souladu s tím, když pak přijde čas, abyste se vážně věnovali dané práci, začnou vznikat nápady samy od sebe.

 

8. Končete přesně v termínu

Stanovujte si konkrétní termíny pro práci na úloze. Když budete znát milníky, tak můžete lépe kontrolovat svůj čas a věnovat ho selektivně, výhradně na danou činnost.

 

9. Uvolňujte si hlavu

Naučte se uvolňovat si hlavu … Najděte si způsob pro přesunování informace z hlavy (zaznamenání do zápisníku, do telefonu apod.). Náš mozek není bezednou studnou. Má své hranice pro zpracování informace. Z toho důvodu jakékoliv myšlenky navíc, které nám šrotují v hlavě, snižují rychlost jeho práce.

Při uvolňování mozku nezapomínejte na důležitá pravidla:

• mějte „zásobník“ svých myšlenek a nápadů vždy po ruce;

• při přemístění myšlenek do „zásobníku“, je jednoduše zaznamenejte a nesnažte se je hned strukturovat nebo analyzovat.

 

10. Obětujte minutu, abyste zachránili hodiny

Dříve, než se ponoříte do úlohy, na minutu se zastavte a zamyslete se nad tím, zda neexistuje nějaký speciální způsob pro řešení daného problému. Možná ho máte k dispozici, je někde blízko vás, ale z důvodu časové tísně nemáte čas na to, abyste se zastavili a všimli si ho … a může vám ušetřit mnoho hodin další práce při řešení úlohy.

 

11. Organizujte si užitečné přestávky

Období usilovné práce se musí střídat s odpočinkem. Přestávky však mohou být různé. Když už si uděláte přestávku, udělejte si ji užitečnou, věnujte se něčemu jinému, než je práce: uvolněte si oči, protáhněte se, zacvičte si, a nakonec si popovídejte o odlišných tématech.

 

12. Usmívejte se

Zaneprázdnění nepředstavuje jenom okolnosti, v nichž musíme existovat a pracovat, je to zároveň náš vnitřní stav. Nekonečné honění se za něčím nás zahání do slepé uličky a my se stáváme rukojmími zaneprázdnění … Přistupujte ke všemu uvolněněji! Častěji se usmívejte! A lidé začnou přistupovat k vašim pracovním dovednostem s větší důvěrou. I vy se samozřejmě budete cítit lépe a také, se možná dokážete dožít vyššího věku …

 

 

Tato doporučení jsou velmi důležitá. Pokud vás však zaneprázdnění pohltilo natolik silně, že nejste schopni je zvládat ani s pomocí uvedených rad, pak je potřeba udělat ještě důležitější opatření. Nahradit zaneprázdněnost mohou pomoct neochvějná koncentrace na skutečně důležité činnosti, hledání významných alternativ vůči zaneprázdněnosti a jejich přísné dodržování.

 

Je možné vyčlenit 4 faktory, které musíme brát v úvahu v procesu boje se zaneprázdněností: ovládání se, soustředění, zapojení a impuls. Když je budete u sebe rozvíjet, tak můžete získat jistotu a víru ve své síly, naučíte se ovládat své emoce, kontrolovat práci svého mozku, nebudete se bát, že se dopustíte chyby, zorientujete se ve svých životních prioritách a můžete zjistit ještě mnoho dalších důležitých věcí.

V dalších kapitolách se zastavíme u jednotlivých faktorů podrobněji.

​

O postupech zaměřených na vymanění se z neustálé zaneprázdněnosti se můžete více dozvědět v e-knize ve zkráceném provedení "Proč nikdy nestíhám" nebo si můžete koupit nezkrácené vydání ve svém knihkupectví.