Jste připraveni?

"Když Noe stavěl archu, ještě nepršelo."

Z kázání kazatele malé církve v Shiprocku (Nové Mexiko, USA)

Uvažovali jste někdy o tom, že by mohl nastat i u nás nějaký významný kolaps? 

Takový, který zaskočí i představitele našeho státu a všechny státní struktury? 

Ostatně něco takového jsme v nedávné době zažili v souvislosti s epidemií covidu. Naštěstí jsme však nemuseli zažívat situace vyvolané zemětřesením, válečné hrůzy nebo technické katastrofy spojené se selháním jaderné elektrárny či velké chemičky. Ale co když …

Známý český popularizátor vědy Václav Cílek uvažuje o kolapsech civilizací už od roku 1994, kdy byl pozván do tureckého Kemeru na setkání NATO o klimatických změnách a koncích civilizací. Později, kolem roku 2012 se začal zabývat takzvanou preperskou tematikou, tedy osobní či rodinnou přípravou lidí na krizi. Bylo to vždy v rámci širších kolektivů odborníků.

Cílek píše: "Když mělo v roce 2012 dojít ke konci světa, říkali jsme si spíš, že konec světa už nastal, ale my jsme si toho nevšimli. Měli jsme totiž pocit, že se něco změnilo v jakémsi skoro nepopsatelném "vyzařování světa" a že je třeba přemýšlet o tom, jak se máme chovat za krize a v obnovujícím se světě po ní. Cílem totiž není přežít, ale položit solidní základy nového světa."

Cílek si myslí, že západní Evropu čeká velmi mnoho chronických potíží, a to následkem souběhu klimatické změny, málo integrované a etnicky i nábožensky rozdělené společnosti v ekonomicky nejistém a chudnoucím prostředí. Střední a východní Evropa má jednu z nejlepších výchozích pozic na celém světě, protože leží v klimatickém mírném pásmu a je producentem potravin a energií. Zničila si jen část svého průmyslového dědictví. Rovněž lidé zde jsou poměrně rozumní, tvořiví a ochotní pracovat. Migranti nepracují proti zemi, ale s ní. Píše: "Zaplať pánbůh za všechny ty Vietnamce a Ukrajince i za to, že Praha a Varšava se nakonec staly tavicími kotly společnosti jako kdysi New York, Paříž či Vídeň. Celý region zatím patří mezi vůbec nejbezpečnější oblasti světa. Přesto se následkem přístupu, kdy další generace zatěžujeme nejenom státními dluhy, ale také stavem zemědělských půd, lesů, technické infrastruktury a všech problémů, o kterých denně slýcháme, že na ně nejsou peníze, objevuje kolem nás až nepřehledně mnoho potíží. Problémem je i to, že vysoká politika se do značné míry stala obchodní transakcí."

Za této situace je nutné počítat se dvěma druhy krizí, které rámcově můžeme označit jako rychlé a pomalé, a podle toho je zapotřebí mít vypracované dvě odlišné, ale doplňující se strategie.

• Rychlá krize je třeba válka, epidemie, ekonomický kolaps a podobně.
• Pomalou krizí je například chudnutí a rozpad sociálního státu s jeho dávkami v nouzi a důchody.

V prvním případě jde o přežití – o důstojné přežití v rámci vzniklých podmínek. V druhém případě musí obyčejní lidé volit celoživotní strategii umírněného a zdravého života.

Cílek upozorňuje, že musíme počítat s možným opakováním covidové krize v nějakém novém kabátě, rezistentními bakteriemi a celkově větším zatížením našeho imunitního systému, a to včetně emoční imunity. "Všechny strategie, jak vybudovat odolnost, vždy mají složku mentální a fyzické přípravy. Psychologie jedince či sociologie davu je stejně důležitá jako stav strategických zásob nebo množství dělostřelecké munice, kterou máme k dispozici."

Tato kniha, která přináší podněty a užitečné rady pro situace, kdy může docházet k mimořádným událostem a kolapsu zodpovědných institucí a kdy se občané budou muset postarat sami o sebe a své blízké, napsal spolu s 15 dalšími odborníky na různé oblasti lidského života.

Po přečtení mnoha knih a armádních manuálů a dlouhém uvažování o tématu se Václav Cílek domnívá, že tři nejdůležitější postoje k překonání krize jsou rozhodnutí, že

1) chci přežít a vést přitom hodnotný život,

2) můj život má smysl a

3) se učím jednoduché každodenní odvaze.

Tyto postoje bychom měli provázat s životem celé komunity, a pokud k tomu máme povahu, tak i s něčím, co člověka přesahuje.