zelená Chameleon
Objednání ukázkové e-knihy zdarma
Erin Doland: Zjednoduš si život za jeden týden

Mám zájem o pravidlené informace o vydávaných

e-knihách v krátkém provedení.

OBJEDNÁVKA TOHOTO TITULU

Nově si můžete také objednat jednotlivé tituly za cenu 31,- Kč.

Do objednávky nahoře vepište  čísla objednaných titulů. Lhaní - To všechno dělají i zvířata je titul 181.

Proč říkáme nepravdu?

Článek je zpracován na základě knihy „Lhaní - To všechno dělají i zvířata", kterou napsal Luigi Anolli.

 

Podle údajů, které uvedl americký psycholog Robert Turner, má v průběhu běžného rozhovoru 62 % výroků partnerů ne zcela pravdivý charakter. Výzkum sociální psycholožky Belly De Paulo ukázal, že si studenti sdělují lživé informace minimálně ve dvou ze tří každodenních rozhovorů. Vypadá to tak, že častěji říkáme nepravdu než pravdu. Hovoříme tady o malé lži, a nikoliv o velkých záludných lžích, které vyžadují pečlivou přípravu a promyšlený akční plán. Ale stejně … Lžou i ti nejpřesvědčenější milovníci pravdy – mají k tomu samozřejmě důvody. A přitom to dělají natolik přirozeně, že si ani sami nejsou vědomi toho, že zalhali. Tudíž nezažívají ani žádné výčitky svědomí. 

 

Italský psycholog Luigi Anolli se ve své knize zabývá fenoménem lži a zkoumá, jestli je lež schopna nám usnadnit život ve společnosti, nebo naopak poškozuje naše vztahy s druhými lidmi. Analyzuje mechanismy lhaní v jeho různých formách a nabízí strategie, které pomohou lidem, aby nesedli na lep lhářům. 

 

Když se mluví o příznacích lži, napadá nás spousta stereotypů, které nám spíše brání rozpoznat lež – píše Anolli. Například, jestliže se partner dívá stranou, nervózně se usmívá a neustále se dotýká své tváře, tak to stále o ničem nevypovídá. Kdyby bylo všechno tak jednoduché, tak by mohl každý z nás snadno odhalit profesionálního špiona. V praxi je všechno jinak: experimenty ukazují, že lidé dokážou odhalit lhaní jen u 57 % případů. To je jenom o něco málo víc, než kdyby odpovídali náhodně.

 

Avšak existují určité strategie, které pomáhají při odhalení lži. Tou nejjednodušší strategií jsou otázky na tělo. Skrýt pravdu je snazší než říct nepravdu. Když poskytnete lháři možnost volby, tak pravděpodobně upřednostní možnost říct všechno tak, jak to je. Kromě toho se vždy vyplatí pozorovat změny v chování druhého člověka. Měli byste například zpozornět, když spolubesedník, který běžně hovoří rychle, dělá příliš mnoho pauz. Změny v běžném způsobu řeči, v gestikulaci apod., jsou zpravidla nejspolehlivějšími signály lhaní. V této knize ve zkráceném provedení, najdete popis sedmi zajímavých, a především fungujících, strategií pro odhalení lhaní.

 

Lež je protikladem pravdy. Problém spočívá podle Anolliho v tom, že žádný člověk není schopen postihnout veškerou pravdu o světě. Všechno, co „víme“, je produktem našeho vnímání. Když se naše oči dívají na slunce, nebo když naše ruce trhají trávu, přenášejí se od nervových receptorů signály do našeho mozku, a tam se z nich znovu skládá celkový obraz. Nyní budeme mít představu o slunci a trávě, ale ve skutečnosti neznáme pravdu o nich. 

Jestliže jsou naše znalosti o světě jenom produktem subjektivního vnímání, jak si můžeme myslet, že druhý člověk říká nepravdu? Filozofové poskytují odpověď na tuto otázku. Subjektivní znalosti se stávají pravdou, když se s nimi ztotožňuje mnoho lidí. Čím více lidí souhlasí s nějakou informací, tím je pravdivější. Absolutní pravda neexistuje. A také z toho vyplývá, že neexistuje ani absolutní lež. Autor považuje za důležité to zdůraznit předtím, než si s někým začne povídat o tomto fenoménu lidské psychiky.

 
Ne každá nepravda je lež

Autor vysvětluje, že opakem „lhaní“ není „říkání pravdy“, protože, jak bylo popsáno výše, absolutní pravdu nikdo nezná. Jako opak bude mnohem vhodnější slovní spojení „být upřímným“. Právě zde se skrývá kořen lži – pokud lhář sám věří tomu, o čem chce přesvědčit druhé. 

Skutečná lež se vždy vyslovuje vědomě – to, co si člověk neuvědomuje jako lež, není lží. Dříve než někoho obviníte ze lži, přesvědčte se o tom, že se jedná skutečně o lež a nikoliv o některý z dalších fenoménů, který je lži podobný. K odhalení skutečného lháře vám pomohou tři kritéria:

  1. Lež není to samé jako fantazie nebo faleš. Když se někdo „jenom předvádí“, neznamená to lhaní. Když v divadelním představení někdo zabíjí hlavního hrdinu, nejde to nikdo z diváků hlásit na policii, protože je to jenom hra. Představivost nezkresluje skutečnost, ale dotváří ji. Don Quijote tedy nebyl lhářem, ale fantastou. Děti, které si hrají třeba na školu, nebo herci v divadle také nelžou, ale fantazírují. Jejich cílem není uvést vás v omyl, nepotřebují používat lest, aby skryli své lhaní. Jednají upřímně.

  2. Lež není to samé jako chyba nebo omyl. Rozdíl spočívá v tom, že lhář ví, jak je to ve skutečnosti, ale vědomě říká něco jiného. Ten, kdo říká nepravdu, protože jí sám věří, nemůže být považován za lháře – píše autor. Jinými slovy, ten, kdo říká nepravdu bez úmyslu, nelže, ale mýlí se.

  3. Lež není to samé jako zatajování. V obou případech člověk vědomě zkresluje skutečnost. Ale ten, kdo pravdu skrývá, může mít k tomu morální nebo společenské právo. Například, člověk může skrývat svou chorobu. Kněz může chránit zpovědní tajemství. Manžel nemusí u soudu svědčit proti své ženě. Tyto lidi nemůžeme přiřadit do skupiny lhářů. Tajemství se mění na lež jenom v tom případě, kdy člověk, který skrývá pravdu, na to nemá morální nebo společenské právo. V takovém případě má ten, kdo nemá informaci, právo znát pravdu.

ce se můžete o lhaní a jeho odhalování, dočíst v e-knize ve zkráceném provedení „Lhaní. To všechno dělají i zvířata“.
  • w-facebook
  • Twitter Clean
  • w-googleplus