Zaujměte pózu myslitele

a nasaďte si klobouk

 

Článek je zpracován na základě knihy "Šest klobouků", jejímž autorem je britský psycholog Edward de Bono.

 

Viděli jste někdy obrázek známé sochy Myslitele od francouzského sochaře Rodina?

Sedící zamyšlený muž vpodpírající si bradu.  Edward de Bono vyzývá nás čtenáře, aby-chom zaujali tuto pózu - fyzicky, ne jen v duchu, protože, když budeme roli myslitele hrát, také se jím staneme. De Bono píše:”Soustřeďte se na svůj záměr a dejte ho zřetelně najevo jak sobě, tak ostatním. Váš mozek se docela brzy do té role vpraví. Když budete myslitele hrát, opravdu se jím stanete. Budete hrát myslitele v různých rolích; tato kniha vás s nimi podrobně seznámí.”

 

Na starých fotografiích měli muži zpravidla klobouk. Dnes muži nosí klobouky spíše zřídka. Klobouky fungují spíše jako poznávací znamení některé ze společenských rolí. Různé pokrývky hlavy bývají součástí uniforem, které nám ostatním ukazují, jakou roli její nositel plní.

 

V angličtině se běžně používá obrat “nasadit si myslitelský klobouk” nebo “myslitelskou čepici”, hovoří-li se o někom, kdo se chystá intenzívně přemýšlet. Lidé si myslitelské klobouky nasazují buď z vlastní iniciativy, nebo když je o to někdo požádá. Představa člověka s myslitelským kloboukem na hlavě může navodit klidný a ničím nerušený stav mysli potřebný k přemýšlení, které má být něčím víc než jen reakcí na vzniklou situaci.

 

Myslitelský klobouk slouží, podle autora, k uvědomělému myšlení. Ten, kdo si ho nasa-zuje vědomě na hlavu, ten se rozhodl přemýšlet.

 

De Bono píše: “Neexistuje snadný způsob, jak sebe sama upozornit, že chceme přejít od rutinního myšlení k myšlení uvědomělému. Výraz 'myslitelský klobouk’ funguje jako jednoznačný signál, který můžeme adresovat sobě nebo jiným.”

 

Reaktivní a záměrné myšlení

Běžné myšlení, které používáme zpravidla, když chodíme, mluvíme, dýcháme nebo řídí-me auto a nesoustředíme se při něm na něco určitého, nazývá de Bono myšlením reak-tivním. Pomáhá nám provádět každodenní činnosti a je vyvoláno podněty, které nás nutí zareagovat. Reaktivní myšlení je tedy vhodné pro naše bezprostřední reagování na to, co právě probíhá.

 

Jsme zvyklí na tento typ myšlení. Je jednoduché. Když ho používáme, tak se nemusíme příliš namáhat. A z toho důvodu často zkoušíme myslet reaktivně i ve složitých situacích, kdy tento typ myšlení nefunguje. U reaktivního myšlení své myšlenky neřídíme, ale naše myšlenky vedou nás. Pro dlouhodobé plánování, intelektuální diskuze a řešení složitých úloh se tento typ myšlení nehodí. V takových situacích musí být naše myšlení záměrným a vědomým a musí probíhat v potřebném směru.

 

Druhým typem myšlení je myšlení, které autor nazývá záměrným či „mapovacím“. Zá-měrnému myšlení velmi pomáhá metoda šesti myslitelských klobouků. Záměrné myšlení (někdy ho nazývá operativním) je založeno na záměrném směřování proudu myšlenek pomocí potřebného “koryta řeky”. Tento přístup k myšlení je vhodný pro řešení různých konkrétních úloh. Tento způsob myšlení lidem umožňuje provádět nutné, dostatečně složité operace a promýšlet své kroky podobně, jako když šachista promýšlí svůj postup na několik tahů dopředu.

 

Více se o myšlenkách Edwarda de Bona můžete dozvědět v e-knize ve zkráceném provedení „Šest klobouků“.

Snímek obrazovky 2019-04-25 v 20.45.32.p