Mozek člověka je plastický: mění se a rozvíjí po celý život 

Článek je zpracován na základě knihy "Váš mozek se dokáže měnit" jejímž autorem je Norman Doidge. 

Vědci dokázali, že se mozek mění s každou činností, kterou jsme uskutečnili a přeměňuje své obvody tak, aby lépe odpovídaly řešené úloze. Pokud některé mozkové struktury selžou, nahradí je v akci jiné. Vědci nazvali tuto nej-důležitější vlastnost mozku neuroplastičností. 

 

"Neuro” v tomto případě označuje „neurony” - nervové buňky, z nichž se sklá- dá náš mozek a nervová soustava. „Plastičnost” znamená pružnost, schop-nost měnit se. Vědci zjistili, že naše vrozené vlohy nezůstávají vždy beze změn. Vychází najevo, že se může poškozený mozek sám reorganizovat (na-hradit poškozenou část jinou). V některých případech dokáže mozek nahradit buňky, které odumřely. A ještě jeden významný objev: mnohé mozkové „ob-vody” a také základní reflexy, které byly považovány za stálé a neměnné, takovými ve skutečnosti nejsou. 

 

Čtyři typy plastičnosti

Americký výzkumník Jordan Grafman, vedoucí oddělení kognitivní neuro-logie Národního institutu neurologických onemocnění a mozkové mrtvice, rozlišil čtyři typy plastičnosti mozku. Vycházel přitom ze skutečnosti, že náš mozek je rozdělen na sektory. Každý sektor nese hlavní zodpovědnost za ur-čitý typ psychické činnosti. Pokud se jedná o nějaký složitý typ činnosti, tak spolu jednotlivé sektory vzájemně spolupracují. Například, když čteme, tak se význam slova uchovává v jednom sektoru mozku a vnější vzhled písmen v druhém a zvukový obraz ve třetím. Každý sektor je těsně propojen s druhými, a proto pokud si vybavujeme slovo, mů- žeme ho vidět, slyšet i chápat. Neu-rony různých sektorů se aktivizují ve stejnou chvíli, abychom viděli, slyšeli a chápali současně.

 

Na základě výsledků svých bádání, definoval Grafman čtyři typy plastičnosti.

 

1. typ: „Rozšíření mapy”

V kterékoliv oblasti mozku hrají hlavní roli při plnění příslušné úlohy neuro-ny, nacházející se v centru dané oblasti. Neurony, které se nacházejí na hra-nicích ob- lasti, se účastní procesu v menší míře, a proto sousední oblasti spolu vzájemně sou- peří, aby doplnily své „zásoby” na účet takovýchto po-hraničních neuronů. Vítěz- ství v této soutěži určuje každodenní činnost člo-věka. Funguje zde princip „nevy- užívá - tak ztrácí”. Oblasti mozku, které jsou častěji využívány, se velmi rychle roz- šiřují na úkor pohraničních oblastí.

 

2. typ: „Senzorické přerozdělení”

Dochází k němu v případech blokování jednoho ze smyslů. Jak to bývá napří- klad u nevidomých lidí. Když tedy oblasti zodpovědné za zrak chybí normální vstupní informace, tak může získávat nové informační signály z jiných smy-slů, třeba z hmatu.

 

3. typ: „Kompenzační nahrazení”

V možnosti našeho mozku není jeden, ale několik způsobů řešení úlohy. Jde o alternativní strategie. Například pro přemísťování se z místa na místo vy-užívají někteří lidé vizuální ukazatele. Jiní lidé disponují smyslem dobré prostorové orientace, ale když o tento smysl v důsledku poškození mozku přijdou, mohou se také začít spoléhat na vizuální ukazatele. Nebo například v případě ztráty vidění se přeorientují ze čtení na poslouchání audiona-hrávek.

 

4. typ: „Dobytí zrcadlové oblasti”

Když se část jedné mozkové hemisféry není schopná vypořádat se svou úlo-hou, probíhá adaptace stejné (zrcadlové) oblasti druhé hemisféry. Ta pak na sebe bere splnění dané psychické funkce. 

 

Více se o poznatcích, které publikoval Norman Doidge, můžete dozvědět v e-knize ve zkráceném provedení „Váš mozek se dokáže měnit“.