Co nám brání v tom být produktivní?

Článek je zpracován na základě knihy „Kognitivně-behaviorální koučink“, autorů Michaela Neenana a Stephena Palmera.

​

Co je to prokrastinace

Prokrastinaci je možné charakterizovat jako odkládání věcí na později, přestože moc dobře víme, že bychom danou úlohu měli udělat hned, a budeme se proto muset potýkat s nechtěnými důsledky našeho oddalování. „Odkládání“ je způsobeno tím, že člověk aktivně vyhledává zajímavější či příjemnější činnosti, místo aby se v dané chvíli vypořádal s nepříjemnostmi nebo obtížemi spojenými s vykonáváním odkládaných úloh. Je vhodné rozlišovat prokrastinaci a plánované odsunutí. V druhém případě existují skutečné důvody, například nashromáždění více informací před učiněním rozhodnutí. Prokrastinace také neznamená lenost, protože lenost znamená neochotu vyvíjet jakékoliv úsilí, zatímco prokrastinace často zahrnuje vykonávání jiných úloh, aby se oddálila naléhavější úloha, která by měla být vyřešena nyní.

 

Prokrastinace je v podstatě nedostatečná disciplína a svou trvající neschopností jednat okrádáme o čas sami sebe. Lidé, kteří se trápí kvůli prokrastinačním návykům, se obávají, že svým životem mrhají, a přesto se vyhýbají krokům, které by jim pomohly situaci vyřešit.

 

Některé průzkumy uvádějí, že až 20 % dospělých trpí chronickou prokrastinací. Chronická prokrastinace může mít vážné důsledky v podobě deprese, pocitu viny, špatných výsledků u zkoušek, úzkostí, může se projevovat iracionálním uvažováním, podváděním, nízkou sebedůvěrou apod.

 

Díky prokrastinaci si mnoho lidí pravděpodobně nikdy neuvědomí svůj skutečný potenciál.

 

Co nám brání být efektivnějšími?

Špatná sebedisciplína není překvapivou lidskou vlastností a vyhýbání se obtížím se zdá být přirozeným jednáním, protože se necháme snadno zlákat momentálním uspokojením. Autoři uvádějí práci Sapadinové a Maguire, kteří tvrdí, že „prokrastinace je způsobena vnitřním rozporem,“ a rozlišují šest základních stylů prokrastinace:

​

1. Perfekcionista nemá chuť začít nebo dokončit úlohu, jestliže ji nelze vykonat dokonale, protože by v takovém případě ze svého pohledu selhal.

2. Snílek chce, aby život hladce plynul, a vyhýbá se obtížným výzvám. Velkolepé myšlenky nepřevádí na uskutečnitelné cíle. Kvůli nepříjemnému pocitu z reality se uchyluje ke snění.

3. Pesimista se obává, že se něco pokazí nebo to bude nad jeho síly (katastrofické myšlení). Vyhýbá se riskování a změnám a příliš nevěří ve svou schopnost činit rozhodnutí nebo snášet nepříjemné situace.

4. Škarohlíd se staví negativně vůči pokynům a návrhům ostatních, nesouhlasí či polemizuje, protože má za to, že mu ostatní říkají, co má dělat, nebo se ho snaží ovládat. Nepřímou formou odporu je pasivní agresivita, kdy někdo odpovídá na požadavky druhých „ano“, ale ve skutečnosti myslí „ne“, protože není připraven přijmout zodpovědnost za vykonání úlohy ve stanoveném čase.

5. „Krizový manažer“ se rád předvádí a tvrdí, že se cítí být motivován pouze pod časovým tlakem. Časový tlak mu dodává adrenalin. Snadno se začne nudit. Když však řeší úlohy na poslední chvíli, tak se stává, že je neudělá včas.

6. Extremista si bere příliš velké množství práce bez stanovení priorit. Nedokáže si efektivně rozvrhnout čas, některou práci neudělá vůbec, některou špatně a jinou až po termínu.

Každý má v sobě od každého trochu a některé styly se prosazují více než jiné. Různé styly prokrastinace jsou zpravidla spojeny s poruchami vnímání vlastního já nebo nepříjemných záležitostí.

​

Michael Neenan se v textu odkazuje na P. Haucka, který tvrdí, že prokrastinaci můžeme ospravedlnit jen v případech, kdy trpíme nevyléčitelnou nemocí, nebo pokud máme ráno předstoupit před popravčí četu. Pokud se v těchto situacích nenacházíme, je lépe udělat práci dříve, než svou sebedisciplínu rozvolníme.

 

O technikách koučování zaměřených na zvyšování osobní efektivnosti se můžete více dozvědětv e-knize ve zkráceném provedení "Kognitivně-behaviorální koučink" nebo si můžete objednat nezkrácené vydání na: http://www.motivpress.cz/.