"Snaží se mě napálit..."

Článek je zpracován na základě knihy „Jak komunikovat chytře - Tipy a triky pro zvládání obtížných rozhovorů“, autorek Marion Recknagel, Heike Rohmann-van Wüllen.

 

Autorky připomínají, že naše vnímání skutečnosti závisí na řadě nevědomých  filtrů. To znamená, že ještě dříve, než určitou situaci nebo osobu zaregistrujeme, máme už přednastavený rejstřík signálů, které chceme brát na vědomí. Přes tyto „brýle s filtrem“ pak přijímáme všechny další dojmy z dané situace a z druhé osoby, takže se omezujeme na jediný úhel pohledu. Teprve když si připustíme, jak silně je naše vnímání zkreslené našimi „běžnými brýlemi“, můžeme si vědomě nasadit jiné, které nám umožní překonat bezvýchodné momenty rozhovoru a dát protějšku novou šanci.

 

„Správné“ a „chybné“ vnímání

Autorky se dotázaly v anketě lidí na to, co je rozčiluje během rozhovorů s druhými. Jed-nou z nejčastějších odpovědí z ankety  bylo: „Snaží se mě napálit...“. Podobným směrem míří i varianty „Kouká se na mě skrz prsty“ a „Nemůže mě vystát“. Stojí za nimi obava, že námi druhý manipuluje nebo nás využívá, či přinejmenším přesvědčení, že s námi ne-jedná jako rovný s rovným. Takové „poznatky“ vedou téměř instinktivně k obezřetnému postoji. Výsledkem je, že vědomě i nevědomě soustředíme pozornost na odpovídající signály nebezpečí a další, pozitivní informace, leckdy přehlížíme. Zároveň si začínáme své „vjemy“ interpretovat na pozadí svých obav, a tím odsouváme ze zorného pole jiné možné příčiny partnerova chování.

 

V konkrétních případech se pak člověk soustředí na každé odkašlání nebo povytažení obočí a vykládá si je jako důkaz potvrzující domněnku, že protějšek nehraje fér. Tím je ale na nejlepší cestě ke komunikačnímu bloku! Protože v tu chvíli se hlavní cíl rozhovoru přesouvá z věcné roviny do roviny vztahové.

Naše reakce na chování druhého vyvolá téměř nevyhnutelně obezřetnost také u něho, i on přijímá jen některé signály a interpretuje je po svém. Může si například všimnout, že pořádně nesledujete obsah rozhovoru, a získá dojem, že vás zaměstnávají jiné myšlenky. To si může vykládat jako nezájem o svou osobu.

I když spolu dva lidé jednají zdánlivě věcně, skrytě si dalšími „kanály“ vysílají i sdělení týkající se jejich vztahu.

 

Ta mohou vyjadřovat útok, obranu i neupřímnost. Každý z partnerů přitom to, co vnímá, považuje za „pravdu“.

„Partner mi není sympatický“, varianta, která získala 7 % hlasů, spadá také do této ka-tegorie. V takových případech je naše vnímání velice brzy – může k tomu dojít v prvních třech vteřinách rozhovoru nebo pod vlivem dřívější zkušenosti – zkreslené „brýlemi anti-patie“. Důležitý krok učiníme už tím, když si uvědomíme, že naše chování silně ovlivňují naše sympatie či antipatie vůči partnerovi.

Většině lidí připadá obtížné konstruktivně hovořit s člověkem, kterého nemají rádi. Často však podceňujeme, jak moc záleží naše vlastní chování i chování druhého na brýlích, které  filtrují vnímání.

To, co skrze smyslové kanály – oči, uši, nos, kůži a chuťové buňky – dospěje k našemu vědomému i nevědomému zpracování, je už značně přefiltrované a nikoli totožné se „skutečností“. Jedná se jen o obraz, který jako skutečnost vnímáme. Proto se nedá mluvit o správném a chybném vnímání určitého jevu. Takové kategorie zde zkrátka neexistují.

Často o svém protějšku až příliš rychle soudíme, že nějakou situaci „vnímá nesprávně". Dochází k tomu tehdy, když máme pocit, že na nás druhý pohlíží  „špatně“, že nám nerozumí nebo ani rozumět nechce, že nám podsouvá určité vlastnosti nebo záměry.

 

Více se můžete dozvědět o našich bariérách při komunikaci s druhými a o nástrojích pro jejich překonávání v e-knize ve zkráceném provedení „Jak komunikovat chytře“.