Velký znalec lidské přirozenosti

 

 

Článek je zpracován na základě knihy  Niccola Machiavelliho "Vladař".

 

Pojednání „Vladař“ je již několik století příručkou pro všechny ty, kteří se zajímají o umění jak řídit sebe sama, jak řídit druhé lidi, pracovní záležitosti a podmínky okolo sebe. Autor této práce, vynikající italský myslitel a spisovatel Niccoló Machiavelli, je stále považován za užitečného rádce v oblasti - jak dosáhnout toho, co chceme.

 

Machiavelli se narodil 3. května roku 1469 ve Florencii v rodině právníka. Když mu bylo 29 let, vstoupil do služeb florentské republiky na místo tajemníka II. kancléřství, které se zabývalo zahraničními styky. Ve své funkci měl možnost jednat s některými panovníky a procestoval několik zemí. Ve službách Florencie byl Niccoló 14 let, dokud nepadla v roce 1512 i florentská republika, a moci se následně ujal rod Medicejských.

 

Po skončení své diplomatické kariéry byl uvězněn, mučen a později amnestován a  vypovězen na svůj statek v San Casciano. V té době se začal věnovat psaní svých knih – psal básně, komedie, pojednání o italském jazyku, o instituci manželství, o dějinách a o politice. Pro svá politická pojednání vycházel ze svých osobních jednání s různými státníky, ze sledování jejich skutků.

 

Jeho snaha vrátit se do služeb Florencie byla neúspěšná. Zemřel v roce 1527 ve věku 58 let.

 

Některé Machiaveliho rady a postřehy

 

Není složitější aktivity, než stát v čele státní reorganizace. Je obtížné ji promyslet a s ús-pěchem uvést do života. Nepřáteli reorganizátora jsou všichni ti, kteří měli prospěch z minulého režimu. A ti, kteří by mohli mít z novot užitek, je brání velmi lhostejně, protože novotám nevěří, pokud nejsou podpořeny zkušeností. Měli by reorganizátoři prosit o po-moc, nebo se mohou uchýlit k síle? V prvním případě se ničeho nedomohou, ale pokud se mohou spolehnout jen na sebe a mohou přinutit druhé, pak jim ve většině případů nic nehrozí. To je důvod, proč všichni ozbrojení proroci zvítězili a všichni neozbrojení proroci zahynuli.

 

Pro vladaře je chvályhodné, když se drží vlastností, které jsou považovány za dobré, ale protože není možné je mít a uplatňovat je v plné míře, musí být dostatečně rozvážným, aby se vyhnul hloupé slávě, která by ho mohla připravit o stát. Nemá smysl se vzrušovat hloupou slávou, která pomáhá zachránit stát, neboť sledujeme-li všechno, najde se ně-co, co se ukáže jako ctnost, ale vede to k zániku, a něco, co vypadá jako špatnost, ale umožní to  dosáhnout bezpečnosti a blahobytu.

 

Každý vladař by měl usilovat o to, aby ho považovali za milosrdného a ne za krutého. Tím spíše by se měl vyvarovat toho, aby nevyužil tuto dobrou pověst ke zlu. Vladař by se však neměl zříkat kvůli  hloupé slávě tvrdosti, pokud chce své poddané udržet v jednotě a poslušnosti, neboť potrestá-li pro výstrahu několik poddaných, projeví více milosrden-ství než ten, který z lásky k bližnímu nechce ukončit nepokoje, které hrozí přerůst v loupeže a vraždění.

 

Vzniká tak sporná otázka: Co má přednost – být oblíbený nebo vyvolávat strach? Odpo-věď je taková, že je potřeba to i ono, ale protože je velmi obtížné spojovat v sobě obě tyto vlastnosti, je mnohem spolehlivější vyvolávat strach než lásku. Přitom by měl vladař vy-volávat strach takovým způsobem, aby se vyhnul nenávisti. Tím hlavním je vyvarovat se ohrožování majetku svých poddaných. A jestli je to zapotřebí, je vhodné dělat to na zá-kladě řádného zdůvodnění a z jasného důvodu.

 

Je dobré vědět, že je možné vést boj dvěma způsoby: opírat se o zákon, nebo za pomocí násilí. První způsob používají lidé a ten druhý divoká zvířata. Ale protože první varianta bývá často nedostatečná, je potřeba používat i tu druhou. Z toho důvodu by měl vladař umět napodobovat i zvíře i člověka. Když už musí vladař napodobovat zvířata, měl by si jako příklad vybrat lva a lišku, lev nepostřehne léčku a liška si neporadí s vlky. Měl by te-dy být bystrý jako liška a silný jako lev. Kdo myslí, že vystačí se silou, tomu nepatří do ru-ky žezlo.

 

Moudrý panovník nikdy nespoléhá na to, jak hladce všechno probíhá v dobách míru, kdy jsou to občané, kdo potřebují stát. Tehdy se mohou všichni dobrou vůlí přetrhnout, slibu-jí hory,  doly, každý by za svého pána položil život, protože smrt je daleko. Ale v dobách zlých, kdy naopak stát potřebuje své občany, nachází pomocné ruce jen zřídka. Proto se musí moudrý vládce postarat, aby si občané jeho vládu stále uvědomovali. Jen tak mu budou za všech okolností věrni. 

Více se o postřezích klasika světové literatury a filozofie můžete dozvědět v e-knize ve zkráceném provedení „Vladař“.

Snímek obrazovky 2019-04-25 v 20.45.32.p